Spojenecké plány proti SSSR v roce 1940

 

Dnes už poměrně zapomenutou epizodou 2. světové války jsou anglo-francouzské přípravy na vojenské napadení Sovětského svazu v roce 1940. Skutečně, pozdější spojenci proti sobě připravovali vojenské vystoupení, v době kdy jim hrozilo akutní nebezpečí ze strany Německa.

Ještě za komunistických dob se to vydávalo za jasnou ukázku zrádného postoje buržoazních států. Musíme si ale uvědomit kontext situace v roce 1940. Sovětský svaz podepsal s Německem v srpnu 1939 pakt o neútočení, na který po společném obsazení Polska navázala smlouva o přátelství "stvrzená krví" v září 1939. Po politických dohodách přišly na řadu samozřejmě i smlouvy hospodářské a Německo ze Sovětského svazu velmi výhodně dováželo potřebné suroviny, mj. i ropu, které mělo nedostatek.

Po napadení Finska v listopadu 1939 byl Sovětský svaz vyloučen ze Společnosti národů a západní spojenci začali připravovat akce na podporu Finska. Počínali si sice prakticky dosti pomalu a do Finska před podepsáním příměří dorazila jen slabá vojenská pomoc, ale propaganda na obou stranách bouřila. V konfliktu Německa se Západem sovětská propaganda navíc viditelně stála na německé straně proti anglickým a francouzským "imperialistům a plutokratům".

Západní mocnosti se v září 1939 ocitly ve válce, do které se jim ale příliš nechtělo. Mnichovský duch byl stále velmi silný. Navíc mnozí politici viděli jako mnohem větší nebezpečí ruské bolševiky než německé nacisty. Churchill, který prohlásil, že kdyby Hitler napadl peklo, tak by podpořil ďábla, se stal britským premiérem až v květnu 1940.

I v době, kdy už byl vyhlášen válečný stav s Německem, začaly západní vojenské štáby připravovat vojenskou akci proti SSSR. Mělo jít o letecký úder zaměřený proti kavkazským ropným polím. Určitou logiku tomu můžeme přiznat. Německo dostávalo ze SSSR velké hospodářské dodávky a ochromení těžby ropy v SSSR by se mohlo projevit i na německém válečném úsilí. Není zase takovou nadsázkou říci, že německé tanky na pláních Flander v květnu 1940 poháněla ruská ropa...

Plán zásahu se dostal až do velmi pokročilého stadia a mnoho nechybělo k jeho realizaci. Už v prosinci 1939 se francouzská Nejvyšší válečná rada rozhoduje o připravení plánu útoku proti SSSR. 12. ledna 1940 požádal francouzský premiér Daladier vrchního velitele spojeneckých vojsk ve Francii generála Gamelina a admirála Darlana o vypracování plánu na zásah proti sovětským ropným polím. 19. ledna dostává Gamelin za úkol vypracovat také plán pozemního útoku na SSSR z jihu v koordinaci s útokem ze severu z Finska, kam Francouzi plánují vyslat padesátitisícový expediční sbor. Útoku na jihu by se mělo zúčastnit i Turecko. O měsíc později už má Gamelin vypracovánu zprávu. Doporučuje letecký zásah proti ropným polím v Baku a Batumi a domnívá se, že tento úder by mohl přivést Sovětský svaz až k úplnému ekonomickému kolapsu. Od pozemní operace je vzhledem ke konci války ve Finsku upuštěno.

V březnu 1940 spolu intenzivně jednají francouzské a anglické štáby letectva a souhlasí se společným provedením akce. Britové na přelomu března a dubna 1940 provedou několik výzvědných letů ze svých základen v Iráku nad ropnými poli v Baku a Batumi. Akci koordinují Sidney Cotton (šéf fotografického oddělení RAF, který během roku 1939 prováděl výzvědné lety nad Německem) a F.W. Winterbotham (šéf leteckého oddělení SIS, jinak taky ten, který v roce 1974 jako první prozradil tajemství dešifrování zpráv Enigmy). Jsou provedeny tři lety, při posledním se výzvědné letadlo dostane do ostré protiletecké palby.

Po vyhodnocení snímků jsou vypracovány konečné plány. Francouzi ve svém plánu s krycím názvem RIP (Russie Industrie Petroliere) počítají s nasazením 9 bombardovacích letek. Britové připravili vlastní plán MA 6. Francouzi jsou velmi optimističtí - předpokládají zničení minimálně třetiny ropných věží během několika dní. Během 10-45 dnů má být podle plánu zničeno celkem 122 ropných věží, z toho 67 v Baku, 43 v Grozném a 12 v Batumi. Celkem má být nasazeno asi 117 bombardérů, Francouzi mají za cíl Batumi a Angličané Baku a Groznyj. Startovat se má ze základen v severním Iráku. Se ztrátami se příliš nepočítá. Angličané předpokládají 20% ztráty, Francouzi dokonce žádné... Akce prý může rozhodnout o celém průběhu války... Zničení vybraných cílů prý bude mít za následek zhroucení válečného potenciálu Sovětského svazu....

Původně Francouzi počítali s provedením akce ještě během dubna, ale Angličané neustále odkládají konečný termín. Navíc jim zkříží plány Hitler svým vpádem do Norska 9. dubna 1940. Ve francouzském generálním štábu Weygand s Gamelinem domlouvá možný termín na červenec 1940. Jak víme, v té době už měla Francie jiné starosti...

I přesto je zajímavé představit si, jak by se vyvíjely dějiny, kdyby byl tento plán realizován ještě před německým útokem na západní frontě 10. května 1940. Těžko se dá uvěřit optimistickým předpokladům Francouzů, že během několika leteckých útoků by 300 tun bomb poslalo SSSR do kolen a že by navíc sami útočníci neměli žádné ztráty. Vzpomeňme si jen, jak dopadl první nálet spojenců na rumunská ropná pole v roce 1943. Je sice možné namítnout, že německá protiletecká obrana v Ploješti byla mnohem silnější a počítala s útokem. Ale mnohé nasvědčuje tomu, že i Sovětský svaz věděl předem o západních plánech na letecké údery na Kavkaze (skutečně - před Sověty se dalo máloco utajit...).

Poměrně rychlé uzavření míru s Finskem v březnu 1940 mohlo souviset s hrozbou na Kavkaze. Na Kavkaze začaly být posilovány vojenské jednotky a na demonstrativní návštěvu tam 6. března 1940 přijel lidový komisař obrany Vorošilov. Navíc francouzské velvyslanectví v Ankaře v březnu 1940 získalo informaci o tom, že Sověti požádali americké specialisty o posudek na možnosti zdolávání požárů ropných polí.

Otázkou také je, zda by tento úder odvrátil Německo od útoku na západě. Naopak pro Německo by možná bylo ještě výhodnější, kdyby se západní spojenci zapletli do konfliktu se SSSR. Německo mělo zásoby pohonných hmot na několik týdnů války (a jak víme vyřízení Francie netrvalo ani 5 týdnů). Navíc ropu nedostávalo jen od SSSR, ale i od Rumunska proti kterému západní spojenci žádné akce nepřipravovali.

Navíc i z politického hlediska byl celý plán velice diskutabilní. Místo aby se západní spojenci snažili o odpoutání SSSR od Německa, tak tímto postupem by si dveře k případné změně postoje SSSR naprosto uzavřeli. Naopak by se západní spojenci dostali do přímé války se SSSR.

Situaci propagandisticky využili i Němci po obsazení Francie v létě 1940. Do rukou se jim dostaly tajné francouzské archivy a v nich byly objeveny i "kavkazské plány". V německém tisku se jim dostalo široké publicity. Také Ribbentrop se ve svém dopise Stalinovi v říjnu 1940, když zval Molotova na návštěvu Berlína, neopomněl zmínit o tom, že jen včasné německé vítězství ve Francii uchránilo sovětská naftová pole od zkázy. Plány byly samozřejmě předány do Moskvy a jenom posílily Stalinovu nedůvěru k západním spojencům. Možná i tyto plány tak přispěly k pozdější Stalinově nedůvěře k anglickým varováním před německým útokem v létě 1941.

I když v roce 1940 se tyto anglo-francouzské plány možná daly pochopit vzhledem k situaci, kdy SSSR stál na straně Německa, tak z dnešního pohledu se zdají velmi krátkozraké. V době, kdy se na hranici Francie Německo nepokrytě připravovalo na útok, bylo plýtváno kapacitami na vymýšlení plánů na vojenské akce na 3000 km vzdáleném Kavkazu.

 Zpět